Je před přílivem

Měsíc vstoupil do větví

a ty

první za koho jsem se modlil

poslední koho jsem nenáviděl

a koho stále miluji

kolébáš děti, které nacházíme na povrchu starých fotografií

pleteš neviditelné šály, abych nevychladl

vaříš mi černou kávu s žalem

a víš všechno, co jsem kdy řekl k otevřenému oknu

za nímž je venku

kde milenci a vrazi natahují ruce k prozřením dělníků z fabrik na přítomnost

a tak dosahují alespoň na chvíli sami na sebe a své nezřetelné vědění o prostoru

v němž téměř každý věnuje čas nedělnímu prádlu a čtení knížek

milování na šedesát devítku a závisti

dívání se na zadek sousedky, která je určitě nadržená, protože ten její není přes týden doma

strachu o to co bude a nenávisti k cikánům

televizi s lidmi z umělých hmot a duší z cukrové vaty

slovům, v nichž se nic nenachází

smutku z pošlých miláčků, jak říkáme zvířatům, kterým neležíme ani v patě

a zhasínání, protože elektřina je čím dál dražší

to všechno si říkám, abych nezapomněl

tak nebýt

protože i když nevíme z toho důležitého téměř nic

je zapomenout cítit, vlastně smrt